Proto byla pro mě tato příležitost konečně vidět něco v Maďarsku výzvou. A propagační video slibovalo opravdu velkou a zajímavou akci. Hudební festival Europa Cantat se koná jednou za 3 roky v různých evropských městech a letos byla na řadě Pécs. Je to partnerské město Olomouce, a tak jsme tam byli pozvaní.
Pátek 31.7.15
V 5:30 vstávačka, najíst se, dobalit a HURÁ do Krna k Avion "Šoking" parku, kde jsme se měli přidat k ostatním ateneákům cestujícím z Olomouce.
Všechno jsme stihli (teda až na směnárnu) a našli i zastávku Zvonařka na Dornychu. V Avionu šel Jožka do obchodu a koupil banány. Pak jsme zavolali Víťovi, kde je sraz. U OMW jsme se potkali s Verčou P. a vyměnili jsme si svačiny (pizza za banán). =)
Pak dojel s 20minutovým zpožděním bus. Naskákali jsme a HURÁ do Pécse!!! Po cestě jsme si vyměňovali dobroty a četli si navzájem z knížek.
Je 13:00 a první cikpauza v Maďarsku. Na benzínkách mají záchody zadax, což jsme uvítali.
Je 14:00 a 173 km do Pecse. "To je 15 našich, ne?" Aneb přepočet podle momentálního kurzu forintů.
Je 16:08, známe nové maďarské slovo „kermideretvár“ pocházející od tatínka Týnky.
Je 17:08 tak jsme vystoupili, vytahali bágly z busu a šli do budovy, kde jsme dostali jmenovky na machršňůrách, stravenky a kabele s prospekty a pak jsme zase všechno nastěhovali zpátky a jeli se ubytovat.
Je 17:59, jsme ubytovaní na studentských kolejích. Buňky pro 4 lidi se 2 pokoji. Domluvili jsme se s Františkem a Terkou.
V 18:00 jsme se všichni sešli a dvěma průvodci byli dovedeni na místo, kde jsme měli dostat večeři. Nějak jsme to složitě obešli, protože se naši průvodci zamotali, pak jsme málem poztráceli polovinu lidí, ale nakonec jsme dorazili k vytouženému cíli. Dala jsem si kus kus s houbami. Další byly na výběr masové kuličky s těstovinami a máčkou vypadající jako rajská (neochutnávala jsem). Naběhli jsme tam s Jožkem jako první. Po večeři byl volný program. Chtěli jsme se jít kouknout na koncert a do katedrály. Do té jsme se ale nedostali, ale zato jsme se šli podívat na hradby, kde jsme našli raut a ochutnali tam vynikající bílé víno.
Pak byla na náměstí akce Open Singing, kde sbory učily lidi písničky ze zpěvníků. Chtěli jsme potom jít na maďarský folklor, který měl být na druhém konci města. Nakonec se k nám přidal ještě Filip Ch. a Kamča R. z S2. Jóža byl hlavní hledač a mapoúchyl a nakonec jsme tam i když s oklikou trefili. Uvítal nás sbor se členy z různých koutů světa a hudebně to byl, jak to správně předem nazval Jožka, opravdu guláš. Zakončili to "Irským Dresinkem" (An Irish Blessing), čímž u nás podstatně klesli.Po koncertě jsme se chystali odejít a v tom se na pódiu objevila basa a dudy. Tak to ne, zůstáváme! S napětím jsme očekávali, co se bude dít. Řekli nám, že tady nebude nic k vidění ani k slyšení, tady se budeme hýbat, tak ať vstaneme. S Jožkem jsme okamžitě poslechli a nasáčkovali se pod pódium. Řekli, že nás budou učit balkánské tance. Hudebně to byl velmi silný odvar Burdonu a bylo to neskutečně ňuchňavé. Pak to nějak našli i Janča Š., Eva a David a přidali se k nám. Trsali jsme tam až do čtvrt na 12. Pán předtancovával a asi 60 lidí v kroužku tančilo s ním. Nakonec jsme uznali, že už radši půjdeme, aby nám na recepci ještě maďarsky nevynadali a dali vůbec klíče. =) Ještě před tím, jsme se ale šli zvukaře zeptat, jak se kapela jmenuje, protože se nám opravdu líbila. Řekl, že Zengö. K odchodu nám hrála veselá polkoidní věc, na kterou jsme si dali promenádu na odchodnou. Ukázali jsme i těm Maďarům, jak se tancuje pravá česká polka. Někteří se na nás se zájmem koukali. =)
Spát jsme šli kolem půlnoci.
Sobota 1.8.15
7:15 a budík!!! Snídaně dole na kolejích a po ní byla zkouška, na které pan docent zjistil, že nemá k Rolandovi káble, takže jsme se rozezpívávali pomocí foukátka, což se na kvalitě zpěvu v rozjezdu dosti podepsalo (viz džouk o ponorce).
Je 12:30 a šli jsme na oběd. Jóža po cestě našel na zemi stravenku, tak jsme měli porci navíc. =) Spíš blbá organizace než ty 2 porce mohla za to, že jsme došli pozdě. Je sice pravda, že jsme ještě s Markem došli poslední, ale spíš ta vzniklá půlhodina, za kterou jsme se měli najíst a přesunout na zkoušku do kostela na opačném konci města, a kterou jsme rázem měli ve chvíli, kdy nám řekli, že se oběd vydává až ve 12:30 a my měli už ve 13 h být v kostele, může za to, že jsme ke kostelu dojeli pozdě. Paní, která nám měla odemknout, když zjistila, že tam nejsme, zase zamkla a odešla s tím, že zkoušet nebudeme. Dali jsme si teda po příjezdu ke kostelu skvělou točenou zmrzlinu, kterou měli opodál a čekali, až nám o půl 2 přijdou otevřít. Mezi tím dojeli Rumuni, se kterými jsme měli koncert mít. Napřed my, pak oni a dohromady Ave Verum Corpus.
Musím říct, že i přes to, že jsme měli jenom jednu zkoušku a to ještě bez Rolanda, byl to jeden z nejlepších výkonů, co jsem s Ateneem zažila. Užili jsme si to, neudělali jsme tam žádný velký chyby, dokonce i Gurale na začátku nebyly tak děsný jako na zkoušce. =) Rumuni z nás byli nadšení a tleskali jak o život. Užívali si to s námi. Pak byli na řadě oni. Sedli jsme si do lavic a poslouchali. Byli skvělí! Zpívali dokonce i Kaťušu a Kalinku. Na závěr dali Proč bychom se netěšili z Prodané nevěsty. Měli s sebou i operní mezzosopranistku, která si od nás právem vysloužila standing ovation. Nakonec jsme se k nim přidali a zpívali Ave Verum.
Lidí kromě našich 2 sborů tam nakonec pár bylo, ale bylo to na druhém konci města, takže jsme ani hojnou účast v době největší akce v centru nečekali. Což byla v závěru dost škoda, protože s takovým výkonem bychom se jistě pochlubili rádi. Po koncertě jsme se společně všichni vyfotili.
Je asi 17:00, dojeli jsme zpět na koleje, v 6 bude véča. Šli jsme s Jóžem do města dřív, abychom něco koupili. Nakonec jsme zastavili u obchodu s pohlednicemi a koupili si tam pár pěkných pohledů. Pak jsme chtěli ještě víno. Vlezli jsme do obchodu a já jsem věděla kolik mám peněz, ale pak jsem to nějak zapomněla a ztratila se v jejich měně a vybrali jsme víno, na který jsem neměla, což jsme zjistili až u pokladny. Tak jsme si udělali slušný trapas, museli jsme se omluvit a odejít pryč.
Na večeři byl šáteček plněný směsí krup a zeleniny. A konečně jsem dostala i vodu, se kterou na mě před tím vždycky zapomněli, a já se bála si o ni říct. Po večeři jsme měli chvíli čas, tak jsme si znovu prošli ulici Király =>
(poprvé včera večer, když jsme šli na folklor). Tentokrát za denního světla. A mohla jsem ji konečně vyfotit.
Je 19:00, máme sraz a půjdeme na náměstí na open singing. Střídaly se další sbory a učily nás písničky. Halda lidí zpívala, mávala a trsala až do konce. Nad námi lítala kvadrokoptéra a točila nás kamerou. Mávali jsme jí.
Do vedlejšího pokoje se nahrnula Týnka, Jana, Hanka a spol. a začala párty. Rychle jsme proto usnuli, abychom nic neslyšeli. =)
Neděle 2.8.15
6:15 a budík. Chtěli jsme na mši, ale já jsem nebyla schopná se vzbudit, tak šel Jožka sám.
7:15, budík 2. Vstávám a jde to. Začala jsem balit a pak šla na snídani. Druhou jsem vzala Jožkovi, protože by ji nestihl.
Je 9:15, Jožka přišel, pokydal se jogurtem a všechno snědl. =D
Je 9:40, pakujeme se a vyrážíme k busu. Vracíme klíče a nejsme poslední (!!!).
Je 10:00, nasedli jsme do busu, rozjeli se a začalo pršet. Víme, kdy je čas k odjezdu. =) Pršelo téměř 2 hodiny.
Po cestě jsme koukali na 2 filmy (Mr. and Mrs. Smith a Na vlásku). Na poslední zastávce v Maďarsku jsem utratila zbytek forintů za něco jako chipsy. Zbyl mně pětiforint (našich asi 30 halířů), za to už si nekoupím nic. A už vím, co nemají - jednoforinty.
Zbytek cesty už se jelo s minimálním počtem zastávek. Do Olomouce jsme dojeli kolem
19. hodiny. Pomohli jsme odnést pár věcí na konvikt, rozloučili se se spoluzpěváky, spolubojovníky a kamarády a každý jsme si šli zase svou cestou.
Zážitek to byl zajímavý. Pécs je nádherné překvapivě čisté město s krásnou katedrálou, mnoha dalšími kostely okolo a s náznaky balkánské architektury.Jejich folklor a balkánské tance nás příjemně překvapily.
Užili jsme si maďarštinu, snažili se ji číst a pochopit. Často jsme se smáli, jak zní. Je to opravdu fascinující jazyk. Domluvit s Maďary se dá anglicky, ale často lépe německy.
Pochopit forinty není až taková sranda. Hlavně ne pro člověka, co se cizí s měnou učí platit podruhé v životě. Při směně máte najednou hromadu peněz, a když tam přijedete, zjistíte, že si za ně koupíte ještě méně než u nás. Propagační video ale nelhalo. Akce to byla opravdu velká a nám bylo ctí být její součástí. Spíš nám bylo líto, že jsme přijeli až na závěrečné 3 dny, protože program předchozího týdne mohl být taky dost zajímavý. =)
Nahlédnutí do slovníku maďarštiny:
- sz [s], s [š], cs [č]
- szeretete [seretete] - láska (Igazan?)
- szerem [serem] - láska
- szere [sere] - montáž =)
(tahle tři slova mně po překladu opravdu vyrazila dech)
- ajándék - dárek (já věděla, že to musí být nějaké krásné slovo)
- papír - papír (překvapivě)
- reggeli - snídaně
- ebéd - oběd (některá slova jsou podobnější češtině, než bychom čekali)
- vascora - večeře
