Ivuncův kuchyňský koutek 6: jak jsem se seznamovala s topinkovačem

Od února tu mám další rozepsaný zážitek. Konečně jsem se tehdy odvážila použít topinkovač, co se tu spolubydle válí. Samozřejmě napřed tajně, aby o tom nevěděla. Pak jsem se jí ale přiznala a ona mi ho dovolila s ní sdílet.
Mému seznamování s ním by se leckdo zasmál, kdyby mě u toho viděl. Naštěstí se nikdo takový nenaskytl, na to jsem si dala bacha.

První pokus s chlebem
Tak ten nedopadl až tak podle mých představ, protože jsem poněkud neodhadla délku pečení. V překladu - spálila jsem ho téměř na uhel. Při dalších 2 pokusech jsem si na to už dala pozor a bylo to i k jídlu.

Rohlíky
První várka byla super, zato druhou jsem dala do rozpáleného topinkovače na stejnou dobu a pak jsem z nich měla černoušky.

Postupem času se moje technika vylepšila a já si topinkové snídaně doslova užívám. U nás doma je to normální, máme plotnu a na ní se dá péct kdeco, ale v Olomouci kamna s plotnou postrádám, a tak jsem konečně byla nucena přijít na to, jak takový vystřelovací topinkovač vlastně funguje.

Moje nelepší léty ověřené topinkové snídaně
- na opečeném chlebu ještě za tepla nechat roztát máslo, osolit a posypat
  pažitkou, nebo natřít křenovým pomazánkovým máslem, nebo taveným sýrem
  (čímž se z něho stane dvojitě tavený sýr), nebo paštikou a na to
  cibuli
- na rozpečený rohlík je parádní cokoli, co se na něm rozpustí (sýr, paštika)
- vánočka (tu jsem si v Ol ještě nedělala, ale dělám to doma a musím říct, že je to
  jedna z nejlepších snídaní) - nechat na ní roztát máslo a posypat kakaem, je to
  mana!

Jedna z věcí, co mi tady chybí, je gril s topnou spirálou, co máme doma. V něm se dají totiž dělat i další úžasné pochutiny. Tady jsou ty nejlepší:
- chleba se slaninou - můžete nahradit i uzeným bokem, špekem či salámem,
  ovšem slanina je nejlepší
  Pozor! Při pečení provokativně voní a je dost možné, že tím přilákáte ostatní
  členy rodiny a ti vám to budou chtít sníst
- rohlík s rajčetem a plátkovým sýrem - nejúžasnější je, jak se ten sýr rozpustí
  a zakryje rajče
  Pozor! Rajčata po vytažení zákeřně pálí!
- pečené brambory - nakrájíte syrové brambory na tenké plátky, každý plátek
  osolíte a okmínujete a pečete až se plátky nafouknou a zezlátnou.
  Pozor! Je potřeba to hlídat. Taky často než opečete ty 3 obří brambory  
  nakrájené na ultra tenké plátky, které jste si s chutí a očekáváním nachystali,
  můžete během pečení třeba uklidit, uvařit něco dalšího, nebo usnout. S tím
  spánkem bych to ale moc neriskovala, pokud nemáte troubu na termostat a
  nechcete platit výjezd hasičů. Ale zato (pokud teda neusnete), můžete průběžně
  ujídat a ten požitek z toho je díky tomu dlouhotrvající. U nás to dopadne
  většinou tak, že ač ty brambory pálí jak blázen, jí se rovnou z roštu. S
  posledním dopečeným kouskem už často není poznat, že se někdy dělalo něco s
  bramborami.

Doufám, že jsem tímto provokativním článkem spíš navnadila než donutila hlady slintat nad klávesnicí, ale je pravda, že než jsem ho napsala, dostala jsem už taky hlad. No nic, jdu se najíst. Udělejte to samé. =)

Ivuncův kuchyňský koutek 5: pytlíkové obědy

Musím přiznat, že od té doby, co nepíšu projekty, už mě nenutí nic k tomu, abych psala na blog. Sice je to po dvou letech, kdy jsem psala každej den nebo aspoň jednou za týden, konečně oddych, ale na druhou stranu se tady díky tomu téměř nic neděje. Navíc už se mi tu tvoří fronta konceptů čekajících na dopsání a jsou to právě články o jídle, které už, milí čtenáři, jistě postrádáte. =)

Někdy v lednu, asi tak dlouho mám rozepsanej tento článek, jsem objevila kouzlo pytlíkových obědů/večeří, či co to je. Napřed jsem se toho bála, ale pak jsem to zkusila a zjistila, že je to dobrý. A navíc, téměř se to nedá zničit. Pomalu mně díky nim stoupalo sebevědomí, ovšem zrada na sebe nenechala dlouho čekat... https://twitter.com/Ivunec/status/561236134425296897
Ano přesně tak! Na pytlíku nabádají nakonec přidat kousek másla a já jsem si zrovna dovezla čerstvě nabroušenej nůž. Nějak jsem si předtím až příliš zvykla na to, že je tupej a tak ho od másla normálně setřu prstama. No a když jsem se řízla, vzala jsem to druhou rukou papírem. Prošel samozřejmě vším.

A tak jsem 3 dny chodila se zalepenýma prstama a nadávala si, že nemůžu pořádně nic dělat ani jednou rukou. Na druhou stranu jsem si ale pak už dávala setsakramensky bacha na ten nůž. Dokonce jsem na něho lihovkou napsala varovný nápis: "Bacha! Je ostrej jak sviňa!" =)

Ivuncův kuchyňský koutek 4: špagetová mánie

Od zimního zkouškovýho už skoro nechodím na obědy do menzy. Je to hlavně kvůli tomu, že mám tak blbě hodiny, že buď  skončím moc brzo nebo začnu moc pozdě a skončím ještě později a taky to mám dost daleko a je to pro mě zacházka o další kilometr dál a prostě se mně tam nechce, protože než dojdu tam a zase zpátky, mám už zase hlad. Tak to raději vezmu dom oklikou přes obchod a doma další půl hodiny něco kuchtím.
Výhod to má víc. Přestanu být závislá na tom, že mně někdo něco uvaří a já to jenom sežeru, naučím se vařit, než to uvařím, mám už takovej hlad, že i když je na pytlíku napsáno 2 porce, do mě to zahučí jak nic a co víc...můžu klidně jíst špagety tak často, jak se mně zachce. Klidně i 3x týdně (ne, takhle moc to zas nepřeháním). =D
A právě o špagetách dnešní článek bude. Naučila jsem se je vařit už doma. S tím rozdílem, že cibulku k nim vždycky smažila mamka. Dochucování jsem poslední dobou dělala ale já, protože mamka tvrdí, že jí to ode mě chutná víc než od ní. Popravdě ještě jsem nepoznala rozdíl, ale možná to na to chce profesionální léty prověřený mlsný jazýček. V Olomouci ale mamčiny šikovné ruce a zkušené chuťové pohárky nemám, tak je to celý na mě.

Cibulka
Největší problém je cibulka. Ne tak to smažení, jako krájení. Vždycky mně to hrozně vadilo a brečela jsem, i když ji krájel někdo jinej. Často mně stačilo ji jenom loupat. Nevím, čím to je, ale v Olomouci mně nevadí cibuli krájet. Je to spíš sranda, jak ji honím po prkýnku, ale jde o to, že u toho vůbec nebrečím. Nechápu to. Mamka tvrdí, že je to možná tím, že u nás na dědině všechno víc voní. A taky je to teplotou prkýnka. Když je teplý, silice stoupají rychleji nahoru.
Každopádně po delší olomoucké špagetové praxi jsem přijela jednou domů a hrnula jsem se k cibuli, že si u mamky šplhnu, jak jsem se ji naučila pěkně krájet. Nakrájela jsem půlku a musela jsem přestat, protože jsem na to přes slzy neviděla. Takže jsem si opravdu šplhla. =D

Párek
Zkoušela jsem do nich dát jednou i párek, a to přímo osmahnout s cibulkou, ale nebylo to tak dobrý, jak jsem chtěla.

Sýr, kmín a majoránka
Kombinace tří osvědčených přísad do špaget. Bez kmínu a majoránky už nedám ani ránu. Do těstovin jsem vyzkoušela i hermelín, bylo to moc dobrý.

Večeře pro spolubydlící
Nedávno jsem se se svým kulinářským uměním pochlubila spolubydlícím. Uvařila jsem nám na dámskou jízdu společnou večeři. Jak jinak než špagety. Úspěch byl více než potěšující. =) https://twitter.com/Ivunec/status/587715993406955520