51/52

Tak už se to mílovými kroky blíží k závěru. Dneska jsem měla opravdu krizi, protože jsem celej den přemýšlela nad tím, co sem na tento předposlední týden napíšu. No, a napadlo mě to až asi tak před hodinou, kdy jsem šla dom. Napíšu o jedné věci a zároveň o hodně dalších věcech, co se na ní/v ní/u ní ukrývají. Napíšu o naší ulici, kde bydlím.
Musím říct, že ač bydlím docela daleko od města, tudíž mám všechno minimálně čtvrt hodiny (pěšky) od domu, mám naši ulici ráda, protože tu máme klid. Neruší mě ani auta, ani tramvaje ani vlak. A teď napíšu, co na ní i přes to, že je docela krátká (v poměru s dalšími městskými ulicemi), máme.
- zubařka - hned při zabočení; ještě jsem ji naštěstí neměla tu čest navštívit, neříkám, že bych měla něco proti zubařům... =)
- veterinární kliniku - s mimi basetem na obrázku
- hotel - jo, ten tu máme taky
- trabant - kterej tady už stojí minimálně rok a půl
- stromookno - je to vlastně lampa, strom a okno, v noci lampa svítí přes strom na okno a strom dělá kolem něho ornamenty, je to ňuchňavý =)
- černej barák - fakt úplně šedočernej barák, vypadá, jakoby shořel a pak ho někdo oprášil
- novej barák - co tady nedávno postavili místo té díry, co tady před tím byla; taky nám tady díky tomu dlouho stál jeřáb a bagry a náklaďáky a taky všudypřítomní pokuřující dělníci v oranžových vestách
- nový hřiště - nebo možná spravený; no a pak ho zadělali plotem, aby nebylo vidět
- obchod - ten jsme tady taky měli, takovej malinkej půltovej, kde měli ňuch kulatej chleba, ale jelikož jsem byla jedinej (poslední) zákazník, tak krachnul
- kontejnery - máme taky a taky je v nich často do půl těla vlezlej ňákej bezďák a něco tam hledá
- sněženky - a když už konečně dojdete k nám, najdete sněženky =)

50/52

Za prvé se musím pochválit, že už jsem dlouho nepsala článek tak pozdě, že bych musela falšovat datum a za druhé se musím pokárat za to, že dneska se mně to povedlo teda parádně. Myslím to psaní pozdě.
Nic to ale nemění na to, že chcu psát o nejlepších kamarádech, které jsem díky studiu v Olomouci poznala, a o kterých můžu vážně říct, že jsou to moji první opravdoví kamarádi a nechcu je nikdy ztratit. Jmenovat je nebudu, oni sami to ví, protože jsem jim to řekla, a poznají se, až tohle budou číst. =) Jsou to prostě úžasně ňuchňaví, střelení, šílení, potrhlí a pošahaní blázni. Úplně jako já. A proto si s něma rozumím a mám je ráda.

49/52

Abych tady furt jenom neremcala, jak nemám ráda obchody, napíšu o dalších obchodech, který ráda mám. Jsou to galanterie a korálkárny. Taky švadlenky mám ráda, ovšem tam musíte mít s sebou větší obnos, pokud teda nejdete jenom pro knoflíky (a to já jako starý oděvář většinou nejdu). Olomouci ještě žádnou švadlenku nenavštívila. Možná taky proto, že jsem ten větší obnos neměla. Ale minimálně jednu galanterii nedaleko Horního náměstí navštěvuju docela často. Hlavně před Vánoci jsem tam byla stálým zákazníkem a ve velkým jsem tam nakupovala pletací vlny na výrobu pštrosů a sněhuláků. Mají tam opravdu ňuchňavý barvičky. Taky jsem tam párkrát byla na korálkách. I na těch, co si teď zaplítám do vlasů. =) Minulý týden jsem objevila ještě jednu korálkárnu, ale do té jsem zatím ještě kouknout nešla, ale musím to někdy udělat. =)

Nějaký ten rukodělek =)

48/52

Je to šílené, ale je to tak, už se to dá odpočítat na prstech jedné ruky. Tohle je totiž 5. článek od konce. To znamená, že přesně za měsíc tento projekt končí.
Dneska sem napíšu o lidech, kterých si nesmírně vážím, protože u nich můžu bydlet. Jsou to domácí a vlastně celá jejich rodinka. Jsou moc hodní a pohostinní. Mají včely, hromadu medu, medovinu a tekutý jablka, před Vánoci i jmelí, na zahrádce domeček se skluzavkou, houpačku na stromě, samorožíhací barevný světýlka na růžičkách, třešeň, ze které mně loni shnila Barborka, momentálně ještě jednoho rozchňaptlanýho sněhuláka a taky 4 malý děti.
Doma se pořád něco děje. Když se děti náhodou za doprovodu hurónského řevu neřítí po schodech a nebouchá někdo dveřma, tak aspoň hučí nejmladší Týna, která se bez toho aspoň jedenkrát denně prostě neobejde. Nejveseleji je, když mají nahoře dětskou párty. To tam nejsou 4, ale klidně i 10 dětí. To se ale za mého pobytu zatím stalo jenom asi 2x.
Na to, že mají tolik dětí, jsou hodně aktivní. Možná i právě proto. Nejvíc mě fascinuje, když vždycky někam jedou. Začne to šíleným dupáním po schodech, hulákáním, pak děti naskáčou do auta kufrem, rodiče dveřma a pila pali! No a když se vrací, tak je to to samý, akorát v opačným pořadí.
Mám je ráda. =)