16/52

Poprvé píšu 52 doma a ne v Olomouci, je to takový zvláštní a nezvyklý. Teď to tak bude celý prázdniny.

 Dneska to zkrátím, protože su fakt hodně unavená a nerada bych u toho usnula. Šaliny, v Olomouci jim říkají tramvaje...vlastně prý všude kromě Brna jim říkají tramvaje. Ale ono je to jedno, šalina jak tramvaj, stejně jsou to šaliny a hotovo. Tramvaj je divný slovo a já svoje brněnský předky nezapřu, i když je ze mě teď ten hrdý olomoučák. :)
Navíc mě to baví říkat v Olomouci šalina, lidi jsou z toho pak tak trochu vykolejený. :D
Jezdí tu jenom asi 2 druhy (starý a nový) a jenom asi 8 čísel (nevím přesně, nejezdím tím). S těma novýma jsou pořád jenom problémy, protože napřed se zjistilo, že nemají letní čas a pak to, že občas když se zavřou dveře a šalina se rozjede, pozhasínají krabičky na cvakání lístků. To se nám taky loni stalo, já jsem si cvakla hned při nastoupení a přítel si musel cvaknout až o zastávku dál, protože se opět rozsvítíly až se zastavením a otevřením dveří. To je pak příhodná situace pro revizory, kterých je v olomouckých šalinách/tramvajích jak much. Během roku jsem jela asi 6x a z toho 4x tam byl revizor.
A taky jsou šaliny jedna z mála věcí, co mně v Olomouci připomínají Brno.

15/52

Tentokrát to nebudu moc natahovat, protože se musím učit na zítra na poslední zápočťák před komplexkou. A jak to tak píšu, zjišťuju, že u psaní této 52 se opravdu nedá poslouchat Schubertova 8. symfonie, hrozně rozptyluje. :)

Když jsem před 3 lety (nemůžu uvěřit tomu, že už je to tak dlouho) sjížděla na Pálavách Moravu, opravdu mě nenapadlo, že někdy v její blízkosti budu pobývat. Mám na tuto řeku krásné vzpomínky, když jsme se na ní s kamarádkou učily ovládat loď. Povodí Moravy je krásné a z lodi na řece ještě krásnější. Z lodi totiž vypadá řeka úplně jinak než ze břehu, jste její součásti, houpete se na jejích vlnách, můžete se dotýkat hladiny v jejím středu, i když je hluboká, můžete si přivonět. Vůně řeky je nezapomenutelná a nádherná a kdo po ní někdy plul v lodi, ji zná. Na těchto fotkách je sice jenom Mlýnský potok, podél něhož chodím každý den do školy, ale z Moravy vytéká, dlouhou cestu spolu utíkají bok po boku, někdy se protínají a nakonec se do ní potok zase vlévá. Já ho mám ale ráda, protože má krásné břehy, potkávám na něm občas kajakáře (dneska jsem dokonce viděla, jak nafukovali rafty), chodím si k němu odpočinout, protože svým proudem uklidňuje a hlavně čichout a vyvolat tak krásné vzpomínky, které se už nikdy nebudou opakovat.

Z letošní zimy

S tuxinkou :)

14/52

Když jsem se rozhodla, že budu v projektech pokračovat a přesedlala z 365 na 52, říkala jsem si, že to bude ubíhat pomaleji. Není to pravda, ubíhá to stejně a možná i rychleji. Dneska se mně podařilo udělat druhou část dějin z minulýho týdne, takže jediná překážka ke komplexní zkoušce (která je mimo jiné už za 13 dní a já se na ni ještě nezačala učit) je jeden zápočťák příští středu. No každopádně to bude ještě zajímavý.

Další příspěvek trochu tematicky souvisí s tím minulým, budu totiž psát o semaforech. Těch je v Olomouci docela dost a jeden používám denně minimálně 2x. U nás na dědině takový vymoženosti nemáme, když jsem ho pak musela nuceně využít, byla jsem z toho docela vyjukaná. Bála jsem se přecházet světelnou. A to i když jsem pak musela pravidelněji přecházet přechod se semaforem na jediné světelné v Boskovicích, když jsem chodila do nemocnice na rehabky. Nakonec jsem se to ale naučila, i když mě štvalo, že trvalo hrozně dlouho než tam ta zelená skočila. Tady v Olomouci je semaforů poněkud víc a některé mají i přivolávací čudlík. Takový čudlík je docela užitečná věc, protože nemusíte čekat moc dlouho na zelenou. Třeba na mé nejpoužívanější křižovatce ta zelená pro chodce bez zmáčknutí čudlíku ani nenaskočí. To občas dost naštve, když spěcháte, u přechodu 5 lidí a to, že nikdo nezmáčknul čudlík vzápětí poznáte na již namáklém provozu křižovatky a je to tedy na vás. Navíc zelená na tom semaforu vydrží asi 8 vteřin, což je čas na dojití asi tak k prvním kolejím šaliny. Naštěstí auta stojí dýl, tak to nikdo neřeší. Občas se ale můžu lidem smát jak jsou blbí, neumí natáhnout ruku a zmáčknout čudlík a stojí tam pak jak trubky a čekají, až tam přijde někdo další, kdo ho zmáčkne. Nejvíc se pak bavím ve chvíli, kdy si lidi pomalu jdou přes přechod a ve chvíli, kdy skočí červená, tak se zastaví. Většinou zůstanou trčet na šalinovým ostrůvku, kde opravdu žádný přivolávátko není.
Přišlo mi, že lidi z města to musí znát, být tak trochu civilizovanější, ale to dneska už asi neplatí. Ve městech žijí stejní primitivové jako na dědině. A je jich tu dokonce víc. Já se přistěhovala, zvykla si a chtěla se učit něco novýho, možná jsem neměla na výběr, ale nevzdala jsem to. Lidi, co se tu narodili, vyrostli, vystudovali, žijí, mají tady všechno pod nosem, neumsí se o nic snažit, nechcou si zvykat na nic novýho, protože nemusí.
A je to pravda nebo to vidím tak jenom proto, že pocházím z dědinky, kde máme jeden obchod a jednu školku?

PS: Opět jsem to nestihla, ale může za to noční fotoprocházka kvůli téhle fotce a pak klavír ve flóraparku, na kterej jsem si konecně zahrála. Docela mě zklamal, musím říct, je rozladěnej a má udušenej zvuk, nahlas zní jenom vrchní tóny. Ale zahrála jsem si, to je hlavní. :)

 Moje nejpoužívanější křižovatka osvětlená skoroúplňkem asi před hodinou.

13/52

Dnešní můj zápočťák z dějin má rozhodnout, jestli půjdu ke komplexní zkoušce teď nebo až v září, ale výsledky ještě nemám. Jenom vím, že ústní část jsem dala. Zato spolubydlící už má ve státnicování jasno. Bohužel jde na druhý pokus v září. Kromě toho a toho, že jsem dneska asi 3x zmokla, se toho ani moc nestalo.

Další téma z mého olomouckého soudku je moc aut. U nás na dědině totiž normálně projede tak jedno auto za půl hodiny, pokud to není zrovna traktůrek s vlečkou jedoucí 15km/h, za kterým se táhnou 2 další auta, který ho v zatáčce nemůžou předjet. Taky právě proto, že u nás jezdí tak málo aut a ve vedlejší dědině ani neumí řidiči stavět před přechodem, si tam raději počkám já, protože se mně to vyplatí. Až teprve na střední jsem se ve městě učila, co je to provoz a že mně auto zastaví u přechodu. U nás se mně totiž jenom jednou jedinkrát stalo, že mně zastavily 2 auta zaráz z obou stran. Asi nějaká divná konstalace hvězd, že se tam potkali a zrovna 2 slušní lidi. Tady v Olomouci je provoz ještě větší a do toho, aby toho nebylo málo, jsou tu ještě šaliny. Naštěstí je tady ale i dost přechodů i světelných, na kterých lidi pravidelně staví. Teda pokud nejede nějakej vůl, co strašně spěchá. Jinak mě po cestě do školy může zajet auto, autobus, šalina, vlak, taxík, policajti, cyklista a náklaďák (jeřáb už nám z naší ulice naštěstí odjel). :D
Chtěla jsem vyfotit moc aut, ale pak jsem si řekla, že jste asi už viděli někdy někde moc aut a navíc jsem šla dom ze sboru až po té, co vypli semafory, takže už moc aut k vidění nebylo. :)