Od února tu mám další rozepsaný zážitek. Konečně jsem se tehdy odvážila použít topinkovač, co se tu spolubydle válí. Samozřejmě napřed tajně, aby o tom nevěděla. Pak jsem se jí ale přiznala a ona mi ho dovolila s ní sdílet.
Mému seznamování s ním by se leckdo zasmál, kdyby mě u toho viděl. Naštěstí se nikdo takový nenaskytl, na to jsem si dala bacha.
První pokus s chlebem
Tak ten nedopadl až tak podle mých představ, protože jsem poněkud neodhadla délku pečení. V překladu - spálila jsem ho téměř na uhel. Při dalších 2 pokusech jsem si na to už dala pozor a bylo to i k jídlu.
Rohlíky
První várka byla super, zato druhou jsem dala do rozpáleného topinkovače na stejnou dobu a pak jsem z nich měla černoušky.
Postupem času se moje technika vylepšila a já si topinkové snídaně doslova užívám. U nás doma je to normální, máme plotnu a na ní se dá péct kdeco, ale v Olomouci kamna s plotnou postrádám, a tak jsem konečně byla nucena přijít na to, jak takový vystřelovací topinkovač vlastně funguje.
Moje nelepší léty ověřené topinkové snídaně
- na opečeném chlebu ještě za tepla nechat roztát máslo, osolit a posypat
pažitkou, nebo natřít křenovým pomazánkovým máslem, nebo taveným sýrem
(čímž se z něho stane dvojitě tavený sýr), nebo paštikou a na to
cibuli
- na rozpečený rohlík je parádní cokoli, co se na něm rozpustí (sýr, paštika)
- vánočka (tu jsem si v Ol ještě nedělala, ale dělám to doma a musím říct, že je to
jedna z nejlepších snídaní) - nechat na ní roztát máslo a posypat kakaem, je to
mana!
Jedna z věcí, co mi tady chybí, je gril s topnou spirálou, co máme doma. V něm se dají totiž dělat i další úžasné pochutiny. Tady jsou ty nejlepší:
- chleba se slaninou - můžete nahradit i uzeným bokem, špekem či salámem,
ovšem slanina je nejlepší
Pozor! Při pečení provokativně voní a je dost možné, že tím přilákáte ostatní
členy rodiny a ti vám to budou chtít sníst
- rohlík s rajčetem a plátkovým sýrem - nejúžasnější je, jak se ten sýr rozpustí
a zakryje rajče
Pozor! Rajčata po vytažení zákeřně pálí!
- pečené brambory - nakrájíte syrové brambory na tenké plátky, každý plátek
osolíte a okmínujete a pečete až se plátky nafouknou a zezlátnou.
Pozor! Je potřeba to hlídat. Taky často než opečete ty 3 obří brambory
nakrájené na ultra tenké plátky, které jste si s chutí a očekáváním nachystali,
můžete během pečení třeba uklidit, uvařit něco dalšího, nebo usnout. S tím
spánkem bych to ale moc neriskovala, pokud nemáte troubu na termostat a
nechcete platit výjezd hasičů. Ale zato (pokud teda neusnete), můžete průběžně
ujídat a ten požitek z toho je díky tomu dlouhotrvající. U nás to dopadne
většinou tak, že ač ty brambory pálí jak blázen, jí se rovnou z roštu. S
posledním dopečeným kouskem už často není poznat, že se někdy dělalo něco s
bramborami.
Doufám, že jsem tímto provokativním článkem spíš navnadila než donutila hlady slintat nad klávesnicí, ale je pravda, že než jsem ho napsala, dostala jsem už taky hlad. No nic, jdu se najíst. Udělejte to samé. =)
Žádné komentáře:
Okomentovat