Někdy v lednu, asi tak dlouho mám rozepsanej tento článek, jsem objevila kouzlo pytlíkových obědů/večeří, či co to je. Napřed jsem se toho bála, ale pak jsem to zkusila a zjistila, že je to dobrý. A navíc, téměř se to nedá zničit. Pomalu mně díky nim stoupalo sebevědomí, ovšem zrada na sebe nenechala dlouho čekat... https://twitter.com/Ivunec/status/561236134425296897Ano přesně tak! Na pytlíku nabádají nakonec přidat kousek másla a já jsem si zrovna dovezla čerstvě nabroušenej nůž. Nějak jsem si předtím až příliš zvykla na to, že je tupej a tak ho od másla normálně setřu prstama. No a když jsem se řízla, vzala jsem to druhou rukou papírem. Prošel samozřejmě vším.
A tak jsem 3 dny chodila se zalepenýma prstama a nadávala si, že nemůžu pořádně nic dělat ani jednou rukou. Na druhou stranu jsem si ale pak už dávala setsakramensky bacha na ten nůž. Dokonce jsem na něho lihovkou napsala varovný nápis: "Bacha! Je ostrej jak sviňa!" =)
Žádné komentáře:
Okomentovat