Vůně probouzejícího se jara obklopují vše kolem mě. Z dáli je slyšet večerní zpěv posledních ptáků a v potoce jemně šumí nikdy neutichající proudy vody. Západ je ještě naoranžovělý od posledních paprsků slunce a na nebi se objevují první hvězdy. Ani jsem si nestihla nic přát, zrak mi sklouzl o něco blíž. A to na měsíc. Jen tak si tam svítí, ukazuje svoje skvrny a vybízí ke snění, rozjímání a pomyslnému putování do jeho blízkosti.
Zašustnutí mě probudilo z mého zasnění o dlouhé pouti na měsíc. Vedle mé nohy jsem objevila malou žabičku. Přišla mě pozdravit a pak si odskákala užít zbytek teplé a projasněné noci. Kouknu do veliké kaluže a odněkud přivanula vůně smolného dřeva, kterým právě někdo zatápěl.
Na pár okamžiků jsem se oddálila od problémů všedního dne a ponořila se do jiného světa, kde je možné prakticky cokoliv.
Nakonec se ale musím stejně vrátit. Stoupnout si nohama pevně na zem a říct si: "Mám naději!"
Žádné komentáře:
Okomentovat