41/52

Je to zvláštní, už jsem tu psala o tolika věcech, o řece, tramvajích, autech, vlaku, klavírech, cedulích, schodech, lampách, ulicích, dokonce i o dlažebních kostkách a kouřícím kanále, ale o tom hlavním, díky čemu tady u toho všeho můžu být, jsem si nechala až na tento předvánoční týden. Možná proto, že to k tomu tak trochu patří.
Je to můj druhý domov, který mi tu naši domácí dali. Kdybych bydlela na kolejích, tak to tak možná neberu, ale tady se opravdu cítím doma. Mám tu svůj pokojíček, svou první opravdovou postel a hlavně ho sdílím s příjemnými lidmi. A jak už jsem nedávno díky vycestování za hranice zjistila, domov nedělá místo, ale lidi, se kterým to místo sdílíme.

 Foceno teď