středa 1. srpna 2012

Můj přechod z Wydlí na Linux...

   K tomuto tématu mě přivedl už 2 roky starej článek na blogu mé starší sestry. Po přečtení článku mě to donutilo k zamyšlení, jak jsem to vlastně měla s přechodem na Linux já.

   Doma jsme začínali na Windows 98, ve škole jsme měli i Windows 95. Potom jsme doma přešli na Windows XP, který máme na stolním PC doteď. Párkrát jsem měla i tu čest s Vistou a ve škole musím přežívat Windows 7.
   Vyšší verzi Win 8 jsem ani neměla tu čest vyzkoušet, ale myslím, že mně to po přečtení informací o ní a vyzkoušení dvou předchozích verzí úplně stačí. Nechci se nijak dotknout příznivců novějších verzí Win, ale musím říct: "Zlatý XPčka!"   
   K Linuxu nás přivedla ségra, která si ho zrovna instalovala na PC. Když bráchovi na notebooku umřel harddisk, rozjel ho přes Linux a od té doby ho používá a nemůže si ho vynachválit a mně se taky zalíbil.

   Takže když se blížil ten okamžik, kdy jsem měla dostat svůj noťas, byla jsem už zcela rozhodnutá pro Linux. Což se umocnilo když jsem zjistila, že je na něm nainstalovaný Win 7.
   Musela jsem to ale přežít ještě 3 měsíce. Po uplynutí záruky šly Wydle pod drn a já jsem se konečně dočkala svého vysněného Linuxu. Brácha jako už zkušený Linuxák mně tam nainstaloval Ubuntu 11.4 (což byla zrovna jedna z nejnovějších verzí Ubuntu). Jak už jsem ale psala v odkazovaném článku, defaultní Gnome 2.35.0, co tam byl, nespolupracoval s grafickou kartou Nvidia. I sám Linus Torvalds (zakladatel Linuxu) při nedávné návštěvě jedné finské univerzity na dotaz jedné studentky na tento problém, poslal Nvidiu někam.
   Tak jsem přešla na nižší rozhraní Gnome 2.3., ve kterém ani Compiz není. Takže se musím obejít bez efektů, kterých se dokud se nenaštvu, nerozkuchám notebook a nevyhodím grafiku od Nvidie a nedám tam Intel, nedožiju.

   Teď se vrhnu na popis změn, co jsem musela kvůli přechodu na Linux podstoupit.

1. Nero - byla jsem na tento vypalovací program zvyklá už dlouho, učila jsem se na něm vypalovat a byla jsem si jistá, že ho chápu a že s ním nic nepokazím. V Linuxu ale Nero není, je tam vypalovací program Brasero, kterému jsem popravdě ještě nepřišla na chuť. Zkoušela jsem si nainstalovat i další 2 programy na vypalování, ale ani jeden mně nefungoval tak, jak by měl.

2. QIP - začínala jsem na ICQ, ale to se díky reklamám sekalo a tak mně byl doporučen QIP. Bylo to lepší, ale na Linuxu není. Místo něho je tam program Pidgin. QIP jsem ale před přejitím na Linux používala jsem jenom krátce, takže jsem si na něho nestačila ani zvyknout. Nahrazení QIP Pidginem jsem tedy ani nepocítila a i tak mně to vyhovuje.

3. Photofiltre - na tomto programu jsem upravovala fotky často. V Linuxu je na úpravu fotek program GIMP, ten je sice dostupný i pro Windows, ale já jsem nikdy neměla potřebu na něm pracovat. Než jsem ale přešla na Linux, na úpravu fotek mně byl doporučen program Zoner Photo Studio. Na to, že jsem ho používala tak krátce a leccos s ním ještě neumím, jsem si ho opravdu zamilovala a rozhodla jsem se, že už ho nikdy neopustím.
   Ale zjistila jsem, že Zoner jede bohužel jenom na Wydlích. Bylo tedy na čase vyzkoušet poslední nabízenou alternativu, abych nemusela smířit s tím, že už ho nikdy neuvidím. Ta alternativa je emulátor Wine. Ten dokáže upravit programy pro Win tak, aby jely i na Linuxu. Zkusili jsme to a funguje to! A pokud to má kvůli Wine nějaký vyšší požadavky na RAMku, tak to ta moje 2GB + 2GB swap ani nepocítila. =)
   Od té doby upravuji fotky jenom v Zoneru a i když jsem si nakonec přes emulátor nainstalovala i PhotoFiltre, už ho vůbec nepoužívám a asi ho brzo smažu.

4. MS Office - doma na XPčku tento program máme (MS Office 2007), takže jsem na něho zvyklá, používám ho často a máme ho i ve škole. V Linuxu ale samozřejmě není. Místo něho je tam program LibreOffice. Trochu mně připomíná Open Office, na kterém jsem jednu dobu byla donucena pracovat, když jsme neměli MS Office. Ale neměla jsem ještě čas ho pořádně prozkoumat.   
Jelikož MS Office potřebujeme ve škole, byla to hned druhá věc nainstalovaná přes Wine. Občas se to sice sekne a musím ho zabít, ale jinak jede. =)

5. Recuva - ta mně nedávno zachránila život, když mně našla ztracený fotky ze zformátované karty ve foťáku. Proto jsem si ji sem nainstalovala přes Wine a doufám, že ji teď v dlouhé době nebudu potřebovat. =)

6. Windows Media Player - ten jsem používala na Wydlích celkem často. Na Linuxu je přehrávač Rythmbox, kterému Media Player ale nesahá ani po kotníky. Jsem s Rythmboxem velice spokojená, díky němu už nemusíte ve složkách označovat ohromné množství hudebních souborů, které následně otevíráte v programu. Rythmboxu stačí jen naházené písničky ve složce Hudba a on už si je sám najde přes adresáře. Vznikne vám tak obrovský seznam skladeb, mezi kterými si můžete skákat, jak je vám libo.
   Dokonce má i neomezený přístup k vašemu profilu na LastFm a dají se na něm pouštět jakákoli rádia i bez toho, že byste za to museli platit.

7. Skype - ten mě v Linuxu příjemně překvapil, protože už tam prostě je a nemusíte ho instalovat. A díky tomu jsem ho začala aktivně využívat.

8. Tilda - je to terminál v Linuxu umístěný na ploše, do kterého se píší příkazy. Napřed jsem nevěděla co s ní a myslela si, že ji snad nikdy nevyužiju. Pak jsem se ale naučila pár základních příkazů například na instalaci programů, na zabíjení programu, atd a už jsme s Tildou kamarádky. =)

9. Centrum softwaru pro Ubuntu - tento program mě mile překvapil, dá se v něm najít kupa zajímavých programů, který se můžou občas hodit.

Tak to je asi zatím vše, i tak jsem se rozepsala až moc. =D

5 komentářů:

  1. Dobrá práce! Jsem ráda, že ti to vyhovuje. :)

    OdpovědětSmazat
  2. Efektů nemusíš litovat, jen to žere baterku :)

    OdpovědětSmazat
  3. Pro rozsireni rozhledu: LibreOffice je fork OpenOffice...

    Co je to fork se zeptej sestry... ;)

    OdpovědětSmazat