úterý 28. října 2014

34/52

Zvláštní je, že čím déle tento projekt píšu, tím víc mi připadá, jako by ty týdny ubíhaly čím dál pomaleji. Je to hlavně ve chvíli, kdy už jste za půlkou a za sebou už máte jeden projekt365 a víte, že vám zbývá ještě necelýho půl roku dělání projektu52, ale už se těšíte, až nebudete muset každej týden něco psát, protože si plánujete dát od těchto projektů minimálně na pár let pauzu.  Neříkám, že už mě to nebaví, je to zajímavá zkušenost a tím, že jsem přesedlala na 52 jsem si to dost odlehčila. Jenže to bych nebyla já, abych si to zase neztížila tématem. =) Obdivuju lidi, co jsou schopní dělat 365 třeba několik let po sobě. Někteří to vzdají po půl roce. Pro mě je to výzva, ale už je toho hodně. Dochází témata, dochází čas a je to docela vyčerpávající. Za sebe můžu říct, že se tyto projekty nedají dělat pořád. Proto obdivuju lidi, co jsou schopní psát si celej život deník. To musí bavit. =D

Dneska napíšu o něčem, co mně v Olomouci vůbec nechybí a včera jsem si náhodou vzpomněla, že jsem tady o tom ještě nepsala. Je to televize doma ji máme, ale je pravda, že ji až tak často nezapínáme. A když už je zaplá, tak se na ni většinou nedívám (pokud tam není třeba hokej). Někde ji ale mívají zaplou od rána do večera, i kdyby to měla být jenom zvuková kulisa. To už si místo toho raději pustím rádio.
V Olomouci TV nemáme, teda neměly jsme minimálně my dole, dokud se nepřistěhovala nová spolubydlící. Má ji ale naštěstí ve svým pokoji, takže si ji tam sice občas pouští, ale my to nevíme. Je to asi jediná věc v jejím pokoji, co není růžová. =)

Žádné komentáře:

Okomentovat