Nejen ten Jožkův článek, ale i následná vlastní zkušenost v bruselských ulicích při našem sborovém evropském tour do Holandska, Belgie a Francie, kdy jsme zpívali uprostřed ulice mezi turisty, na náměstí pod bruselskou radnicí a po všech hospodách, co jsme navštívili, mi otevřela oči. Člověk nemusí být zrovna otrhanej chudák, aby mohl zpívat, kdekoli se mu zrovna zachce a při tom si i do klobouku vydělat nějakou korunu/euro. O to víc pobaví, když se sejde celá banda lidí, co je tohle ochotná dělat.
Včera jsem po cestě ze školy potkala v průchodě z hradeb do parku týpka, co hrál na didgeridoo. Naprosto úžasně se to tam neslo a bylo to slyšet dost daleko. Hrál minimálně půl hodiny bez přestání a nahrával si to. Pak mně to znělo v hlavě celou cestu domů. Paráda!
Samozřejmě, že pořád budou ti muzikanti a zpěváci, co si pouličním hraním vydělávají na chlast, jídlo nebo na azyl, ale může to klidně být polovina našeho sboru uprostřed olomouckého náměstí s horkým punčem v jedné ruce a s notami na koledy v té druhé. Můžou to být dokonce i týpci z Moravské filharmonie. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat