V neděli jsme si dali v 8 sraz na konviktu, abychom se rozezpívali a převlékli do sborového. V 9 h. na Horním náměstí náš 1. výstup uvedl pan moderátor v růžových kraťasech a v ještě růžovějším tričku. Zpívali jsme Gula gula (bez bicích =)), Ježky, Tutte quelle, Hallelujah, The Lion Sleeps Tonight, Lemon Tree a Baba Yetu a mezi tím si ještě docentův syn Pavel střihl 2 sólo písničky s doprovodem Víti na Rolanda. Lidí pod pódium moc nepřišlo, ale někteří poslouchali sedíce na lavičkách kousek od radnice. Minimálně jednu fanynku jsme ale získali. Odhodila na zem kabelku, tleskala a tancovala na nás jak na festivalu. =) Po vystoupení jsme měli 3 hodiny na oběd.
Ve 13 h. jsme měli opět sraz ve sborovém sále, abychom se ve 13:30 znova předvedli na Horním náměstí. Po fanfárách, studentské hymně Gaudeamus igitur, kterou jsme si spolu s dechy vesele zazpívali, a projevu rektora, nám na zpívání zbývalo 15 minut. Posluchačům, kteří zřejmě před naším výstupem nestačili utéct, jsme zazpívali Nearer My God To Thee (s Pavlovým sólem), Tutte quelle a Baba Yetu.
Poté jsme měli hodinu na přesun na konvikt, převléknutí a přesun na zkoušku s Leonou Machálkovou na flóře. Akce se konala v pavilonu A a byla velká. Po zkoušce jsme měli 2 a půl hodiny čas, a tak jsme ho zabili hledáním šaten a míst, kde bychom si mohli sednout a trochu odpočnout. Napřed jsme si šli pro pivo a sedli si pod stan, kde jsme na velkých obrazovkách sledovali zahájení a pak koncert hanácké kapely, která zpívala i Daleká Šeroká.
Když se blížila pátá hodina (čas, kdy měl začít koncert Leony), šli jsme dovnitř, převlékli se do koncertního a obsadili nerezervované stoly po pravé straně pódia. Úderem 17. hodiny vylezla Leona ze své šatny a snažila se v černých přiléhavých minišatech a v kozačkách na podpatku vylézt po rampě na pódium. Byla tam nakonec vytlačena a tak začala show ve stylu Duo Jamaha, až na to, že doprovázející byl jeden. Během jejího vystoupení za námi přišla nějaká redaktorka ze Šumperka a ptala se, jestli si nás Leona přivezla jako svůj sbor děvčat. Po té, co ji Betty vyvedla z omylu, řekla, že o nás napíše. Svůj blok zakončila Machálková skladbami z Mama Mia a po písničce Kometa nás se slovy chvály uvedla na pódium. Společně jsme zazpívali Shrekovskou verzi Hallelujah od Cohena, přičemž my zpívali refrén a vokály a ona tam kvílela kudrlinky. Za velkého potlesku jsme se odklidili z pódia.
Poté jsme další hodinu čekali na Hradišťan. Asi čtvrt hodiny před koncertem Hradišťanu jsme si dali v parku rande s jejich klarinetistou a flétnistou, který nám konečně vysvětlil, jak budou naše 4 společné písničky probíhat. Během koncertu hradišťanu jsme takticky obešli všechny prázdné stoly a snědli štrůdly a jednohubky a vypili vody. Po jejich fantastickém výkonu jsme kolem 19:30 přišli na řadu my. Pan moderátor ČT Jakub Železný nás uvedl jako sbor pana Režného, jako bychom neměli jméno. V písničce Kamínek na dlani byly naše nástupy jasné, to se ale nedalo říct o Vstávej Haleluja a už vůbec ne o Modlitbě za vodu. Před tou Jiří Pavlica řekl: "My jsme si tady se sborem něco nacvičili, ale my to uděláme úplně jinak a schválně, jestli se přizpůsobíte." Tahle písnička byl do poslední chvíle velkou neznámou, protože začínala nekonečným bubenickým sólem, o kterém nikdo nevěděl, kdy skončí. Klarinetista nám sice slíbil, že bude ukazovat, ale i přesto musela být tato řetězová reakce klarinetista -> docent -> my opravdu rychlá, protože jsme na něho mnozí neviděli. Byli jsme proto pořád v pohotovosti. Jediná skladba, u které jsme si byli stoprocentně jistí, byla Sanctus, kterou jsme někteří zpívali už před 3 lety. A sólisti Betty a Pavel byli taky skvělí. Nakonec jsme tento koncert zvládli dobře a nenechali jsme se rozházet ani tím, že v Modlitbě za vodu nebyla část "měří nám čas" 8x, ale jenom 3x.
Po tomto koncertě už jsme byli volní. Sice jsme byli unavení a hladoví, protože nám nedali najíst a štrůdly nám nestačily, ale mohli jsme jít domů. Po cestě jsem potkala bývalý členy Tondu s Janou, jak se baví s Pepou a v tom se k nám přimotal rektor, Pepovi říkal, že předběhl frontu na pivo a pak, že jsme zpívali skvěle a Hradišťan samozřejmě taky. Tak snad nám to k něčemu bude. =)
Foto: Maryla Chobotová
Žádné komentáře:
Okomentovat