V lese jsem se zastavila u oblíbené skalky, a pak jsem si chvilku rochnila v mechu a šiškách. Na louce jsem se zastavila na posedu a obdivovala tu krásu naší okolní krajiny.
Když jsem slezla a šla dál, ukázal se mně již známý "konec světa" a první věc, která z něho vykoukla byla hromada hnoje na poli.
Asi jsem hrozná detailistka, mechofyl a šutrofyl, ale pokaždé, když někde jsem, musím si odtud odnést aspoň jeden šutr. Když to jinak nejde, jako třeba u mechů, skal, přírody nebo v zimě, fotím tak dlouho, až zaplním celý foťák, a kdybych ty fotky vytiskla, tak mají aspoň dvě kila. =D
Potom u toho doma strávím hrozně moc času, abych z těch 300 fotek vybrala ty nejlepší a z nich jenom "pár" na internet...
Po dvou a půl hodinách běhání po loukách jsem našla šípky a najednou se nečekaně potkala s bráchem. Ani jeden z nás nechápal, co tam ten druhej dělá. Brácha si trasu naplánoval, ale já ne a nakonec jsme se přece potkali. =)
Tak jsme spolu zašli k vápence a soutěžili o lepší fotku. A držíce prst na spoušti pro nečekanou fotogenickou příležitost jsme pomalu přišli až domů.
toje prostě nádhera ty tvoje fotky ! :-))
OdpovědětVymazat