24/52

Vždycky mě fascinovaly. O to víc, když jsou nasvícené výbojkovým nebo nazelenalým světlem. Připomínají mi tak mou fantazií vykreslené starodávné temné uličky při čtení dobrodružných knížek z mého dětství. Vždycky jsem si přála takovouto uličkou někdy sama v noci jít. Teď se mně to stává celkem často. V noci jsou tyto uličky úplně jiné než ve dne (třeba touto jsem poprvé procházela v noci, a když jsem ji pak viděla ve dne, tak se mně nelíbila). Mají jinou barvu, jinou atmosféru, procházet se jimi sama večer za úplného ticha je dobrodružné. Pokud vás z tohoto rozjímání nikdo nevyruší, můžete si odnést zajímavé zážitky.