25/52

V dnešní krásně zrcadlové 52 se budu zabývat něčím, co opravdu zbožňuju, můžu se na to koukat každej den a pokaždé mě to dokáže něčím ohromit. A to i dnes. Twitřani už jistě pochopili, že je to západ i bez kouknutí na ten odkaz nebo a na obrázky (ne, je mi jasný, že obrázky mnozí prohlíží jako první a k textu se už třeba ani nedostanou, znám to z vlastní zkušenosti, ale tak snaha byla :)).
Chtěla jsem ale říct, že doma mám vikýř s nádherným výhledem na západ, tudíž okamžitě vím, co se tam děje a můžu hned vesele slintat za foťákem. V Olomouci mě ráno budí sluníčko vytvářením zajímavých obrazců na stěně při prosvítání mezi závěsy. Občas jsou ty východy perfektní. Jediná nevýhoda je, že tam stojí barák, takže je nevidím úplně od začátku. Za to mně aspoň nesvítí ráno do xichtu. :)
Západy mám ale radši, protože kvůli nim jednak nemusím vstávat a navíc jsou mnohem krásnější. V Olmíku ho ale, pokud ho zrovna nezastihnu po cestě domů, většinou nevidím, protože okno na západ nemám. V tom je naopak výhoha toho baráku, co mi zaclání celej východ. Má totiž okna (jako každej barák) a v nich se západ odráží. Díky němu jsem mohla vidět a nafotit ten nejkrásnější ohnivej západ, co jsem kdy viděla (obr. 2). Nemáme okno na západ, ale máme tam balkon. :)