Na jednu stranu myslím, že jsem docela společenská, ale jako každý potřebuju svůj osobní prostor a soukromí. V Olomouci je s tím trochu větší problém. Doma sice mám relativní klid, teda pokud si spolubydlící nepřivede kamarádku přes noc, ale když je venku hezky a já se mám učit, přece bych nezůstala doma.
Jenže kam jít ve městě učit se, aby mě nikdo nerušil? Pak se na to nedá soustředit a snaha je k ničemu. Prostě takhle venku nemám soukromí a nemám se ani kam schovat před světem. V knihovně mně to nejde, je tam na mě moc lidí a pořád tam někdo chodí, smrká a kejchá a klape do notebooku.
Začala jsem chodit do parku. Flórapark jsem vyloučila hned, protože tam chodí moc lidí, bruslí, jezdí na kole, běhají a venčí psy. Navíc je ten prostor celkem otevřenej a nejsou tam žádný schovávačky, a i kdyby tam byly, stejně se tam necítím bezpečně. Za to park pod hradbami mám o hodně raději. Je to jeden z nejstarších parků v Olomouci a je prostě parádní. Zamilovala jsem si ho hned napoprvé a navíc tam objevuju pořád nový místa. Před zkouškama jsem tam objevila jedno místo, kde se cítím neokukovaná a mám tam celkem klid. Je tam malá loučka, stromy, je to hned pod hradbama, takže se o ně můžu opřít, když si sednu do trávy a přede mnou vede jen boční cestička v parku, kudy moc lidí nechodí, takže nikdo neruší. Jemná tráva, stromy šumící ve větru, sluníčko, hudba v uších, bez které už se učit neumím, čtivo a když kouknu nahoru, vidím modré nebe, hradby ochlazující moje záda v horkých dnech a domy na hradbách postavené. Jen občas tam někoho potkám. Třeba cvičící lidi, děcka, co hrály frisbee, nebo týpka, co hrál opodál na kytaru a zpíval všechny písničky od Čechomoru a Fleretu, co znám. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat