19/52

Jednou jsem takhle v Olomouci šla po ulici a potkala jsem tam 2 holčičky. Ta menší se rozběhla za maminkou a brala to největší zkratkou. Ta větší na ni volala: "Ne přes trávník!" To mě zaujalo, protože jsem si díky tomu uvědomila, že se vlastně ve městech po trávě nechodí. Sice jsem do teď nepochopila proč, ale je to tak. My, co vyrostli v lese a na loukách, to asi nepochopíme nikdy. Naštěstí v Olomouci se to tak moc neřeší, nikdo mě tam pořádně nezná a navíc jsou tam parky, kde se po trávě může chodit i válet. Taky ráda vyhledávám zkratky. Ne že bych si cestičky vyšlapávala sama, já vlastně ani nemusím, protože tam očividně žije dost lidí s podobným smyslem pro zkratkování a vyšlapávání cestiček jako mám já, takže mně stačí je jenom najít. A k některým těm cestičkám jsem si dokázala vytvořit i citovej vztah a už nechodím jinudy.