30/52

Třetí desítku tohoto projektu odstartuju něčím, kde jsem dneska ještě nebyla a to i přes to, že jsem na jedné hodině ráno byla. To je prozatím všechno. Na další hodinu jsem nešla, protože jsme u nás měli o víkendu hody a už je pravidlem, že po hodech pokaždé všichni odpadnem na bolest v krku, ochraptění, kašel a rýmičku. Není to opravdu moc příjemné, když v noci nemůžete spát, protože nemůžete dýchat, je vám špatně a ještě máte vstávat na 8 na angličtinu.

Sice se mně na ni vůbec nechtělo a navíc jsem málem zaspala, ale nakonec jsem tam stejně šla, protože můžem mít jenom 2 absence a já budu mít jednu příští týden z důvodu týdenního odjezdu do zahraničí s univerzitním sborem Ateneo. To je taky důvod, proč se musím kurýrovat. V pondělí totiž jedem.
Další předmět nám odpadl z důvodu nemoci učitelky, což se mně momentálně náramě hodilo.

Ale teď bych se od smrtelných nemocí jako je kašel a rýmička ráda vrátila k původně zamýšlenému tématu, kterým je Jezuitský konvikt. Budova, kam chodím do školy. Dneska jsem tam ještě nebyla, ale chystám se tam večer na zkoušku sboru, který tam probíhají v podkrovním sborovým sále.

Budova je postavena v barokním stylu a dříve ji obývali jezuité. Je jednou z nejstarších součástí olomoucké univerzity. Kromě katedry muzikologie prostory této budovy zaplňují i katedry uměnovědy, uměnovýchovy filozofické fakulty, výtvarné výchovy pedagogické fakulty a další. 

V podkroví jsou kromě několika velikých a funkčních tkalcovských stavů často vystavována díla studentů, naopak v přízemí a v suterénu mají své působiště sochaři. Kuriozitou suterénu jsou skály, na kterých je konvikt postaven. V několika místech jsou zanechány, a tak prostupují stěnami chodeb. Můžete je obdivovat, osahat si je, položit si na ně kafe, sednout s na ně. Je to paráda.

Jedna z nejnavštěvovanějších míst na konviktu je kaple Božího Těla, ve které se často (kromě výuky) konají koncerty. I my s Ateneem jsme tam několikrát zpívali. 

Je to jedna z nejkrásnějších budov univerzity Palackého v Olomouci.