Každý se to jednou musí aspoň trochu naučit. Někoho to baví, a tak to dělá z vlastního zájmu, ale někdo k tomu v mládí nepřijde tolik, kolik by bylo třeba ve chvíli, kdy se má náhle osamostatnit a je do toho vhožen po hlavě. A teď se snaž! Vař! Ukaž, co umíš, abys dokázal přežít!
Je pravda, že ve vysokoškolském životě existují menzy a restaurace s denními menu, ale je to i výzva. Proč si něco nezkusit sama? Umím vůbec uvařit něco kromě chleba s máslem, polívky z pytlíku a pudingu s piškoty? Navíc v Olomouci jsem na to sama, je to nové prostředí, mám omezenější prostředky a hlavně si suroviny na vaření musím kupovat sama. O to je to horší, když nevím, co do čeho patří, kolik a ještě do toho neumím nakupovat.
Vím, že časem se to naučím, o tom ani moc nepochybuju, ale začít se nějak musí. A tyto začátky bývají často komické a proto se o ně chci podělit, abych se nad vzpomínkami na ně nemusela po čase smát jenom sama.A jaké jsou vaše začátky s vařením? Sledujte perličky z Ivuncovy kuchyně.
Když jsem se odstěhovala od rodičů, uměla jsem jenom česnekovou polévku a upéct obyčejnou placku (taková hrnková buchta, peču to dodnes). Jo, ještě palačinky. Teď uvařím kdeco, když něco nevím, volám mamince/tatínkovi, ale vařím už docela instinktivně.
OdpovědětVymazatMůj muž před 4 roky dokázal ohřát akorát párky, pak se hned vrhnul na rajskou, která se mu povedla. Teď si dělá vlastní těstoviny.Vlastně cokoli se dá udělat doma, tak si to doma dělá. Baví ho to.
Takže jedna rada: Snaž se, aby tě to vaření bavilo, ono to pak půjde samo. :o)
Děkuju za komentář, povzbudil mě. Mě vaření baví, jenom na to nemám tolik času, kolik bych chtěla a potom to za moc nestojí. Ale věřím, že to půjde. :)
VymazatTy jo! Fandím. A mně prosim doma řikajó, jak neumim vařit!.. přitom to celkem zvládám, i když ne virtuosně (umím bábovky, palačinky, buchty, polívky, špenát, čočku, sóju, různé blbosti s rýžó atd., neumim péct husu, složitý masový věci atd.; nicméně sbírám recepty, co mě zajímají a testuju to. Chce to jen cvik.)
OdpovědětVymazat